ZMĚNA JE ŽIVOT

Život… věčný koloběh Života a Smrti.

Narodíme se, žijeme své Životy a jednou odejdeme. Čím naplníme dobu mezi tím je jen a jen na nás. Každý den máme právo volby. Každý den a každým okamžikem si volíme, zda své Životy prožijeme jako oběti vnějších okolností a událostí, nebo zda své Životy prožijeme jako TVŮRCI. Zda si své sny vezmeme do hrobu, nebo zda je prožijeme.

Žít Život Tvůrce neznamená, že se z našeho Života navždy vytratí veškerá bolest a trápení a že se nám problémy vyhnou obloukem a my už navždy zůstaneme „happy“ a nebudeme muset do Smrti nic řešit.

Žít Život Tvůrce znamená, že PŘIJMEME ODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT a rozhodneme se poznat a uvidět pravdu. Svou vlastní pravdu, své vlastní jasno a NADHLED nad věcí, událostí, které nás povede Cestou, která je ta naše. TOTO JEDNO ROZHODNUTÍ ZMĚNÍ VŠE. Je to něco, co když uděláme, tak prostě POCHOPÍME. POCHOPÍME, ŽE JSME TVŮRCI. BYTOSTI, KTERÉ MAJÍ MOC TVOŘIT SVÉ ŽIVOTY PODLE SVÝCH PŘEDSTAV.

Ne, není to jednodušší. A ne, není to zadarmo. Je potřeba pro to něco udělat. Je potřeba se rozhodnout, pak zvednout zadek a jít na tom svém snu makat. Ale ono rozhodnutí žít vědomý Život, Život, kdy si uvědomujeme svou vlastní nekonečnou tvořivou moc, to prostě stojí za všechno úsilí a všechny překážky, které na té Cestě potkáme. To vědomí, to jedno rozhodnutí způsobí, že i když věci nepůjdou tak, jak bychom chtěli, že BUDEME VĚDĚT, CO JE POTŘEBA UDĚLAT, ABYCHOM ŽILI TAKOVÉ ŽIVOTY, JAKÉ SI PŘEJEME.

Žít Život svých snů je v podstatě snadné. Tím nejtěžším okamžikem je chvíle, kdy se rozhodujeme, zda ten sen, o němž sníme, stojí za všechno to úsilí. Umíme dát all-in? Stojí ten sen za tolik, abychom všechno vsadili na jednu kartu? Dokážeme obětovat to, co máme teď, abychom dali Životu šanci dát nám víc? Riskneme to? Nebo zůstaneme tam, kde jsme, byť nám to nevyhovuje, ale kde to známe a kde se to „DÁ PŘEŽÍT“? CHCEME ŽÍT, NEBO CHCEME PŘEŽÍVAT?

JÁ CHCI ŽÍT. CO VY?

Mám jeden sen, jedno přání. Vím, co musím udělat a přesto váhám. A vím, že je normální mít strach. Mít strach z toho, co neznáme. Protože ať se rozhodnu jakkoliv, tak nevím, co mě čeká za touto hranicí. Nevím, jestli nevsadím všechno a nakonec mi nezůstanou oči pro pláč nad tím, že to nevyšlo … Jasně, bojím se. Ale bojíme se víc toho, že ztratíme, co máme? Nebo víc toho, že nedostaneme, co chceme? Nebo se bojíme toho, že bychom MOHLI DOSTAT, CO CHCEME? Je jedno, odkud a z čeho pramení náš strach. V jedné chvíli přijde okamžik, kdy je potřeba přestat se „pitvat“ v onom problému, říct si dost a prostě skočit do neznáma a udělat vše proto, abychom uspěli. Už jsem v Životě prošla hodně změnami, spousta z nich bolela a víte, co bolelo nejvíc? … Když jsem zůstávala na místě. Když jsem se nerozhodla a čekala, až se změní to či ono, až se stane to či ono a ten udělá to a a a …

Víte, jak nejlépe zatočíme se strachem? Že se mu postavíme čelem. Příliš často před našimi strachy utíkáme a ony rostou a rostou, až se z nich stanou děsiví bubáci, strašáci a kostlivci. V noci se každá věc zdá děsivější. Ale přineste více světla a najednou stíny začnou blednout. Dodejte si odvahy, pohlédněte svým obavám zpříma do očí a najednou ty děsivé věci ztratí na děsivosti. Buďme odvážní a udělejme krok vstříc našim snům. Odvaha není o tom, nebát se. Odvaha je o tom, jít dál, i když se bojíme. Třeba proto, že dáme našim snům více energie, než našim obavám.

Ať najdete sílu i ve tmě.

Buďte s Láskou a v Lásce.

*Lenka

Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek  www.myjsmeTVURCI.cz. :)