Vystřel a zapomeň

Vystřel a zapomeň…

Znáte  samonaváděcí střely? Já jsem o nich donedávna neměla ani tušení, dokud jsem se nesetkala s popisem toho, jak fungují. Tyto střely fungují na principu pasivního systému samonavedení. Střelec prostřednictvím zaměřovače instalovaného v odpalovacím zařízení zadá požadovaný cíl, vystřelí a poté už se střela navádí na cíl zcela samostatně. A tomuto principu se říká „vystřel a zapomeň“.

Když jsem o tom principu slyšela od svého úžasného Muže, došlo mi, jak trefné je tohle rčení pro manifestaci našich snů ve hmotě. Znáte to nejspíš taky, to soukolí, které se roztočí ve Vaší hlavě, když vaše mysl přijde s nějakým nápadem, s nějakým snem či směrem, po jehož naplnění zatoužíte. Jedna malá myšlenka spustí v činnost obrovský stroj ve vás, který určí směr mnoha dalším dnům či létům. Ten stroj je naší vůlí, našim posláním, voláním naší Duše a hlasem našeho srdce, které nás vede do míst, která jsou nám určeny.

NÁSLEDUJ HLAS SVÉHO SRDCE, ONO ZNÁ CESTU.

Když se v nás zrodí nějaká myšlenka, nějaký nápad, roztočí se v nás energie, která nás volá po naplnění tohoto snu, volání či poslání. Tato tajemná energie nás vede krok za krokem naší Cestou k tomu, abychom naplnili toto volání a došli do míst, které potřebujeme najít. Mnoho nauk, obzvlášť těch východních, hovoří o tom, že není správné něco chtít, neboť nás toto chtění svazuje ve hmotě a naše Duše se pak nemůže osvobodit a trpí. Já osobně však věřím, že vše je jen Cesta a že tyto touhy jsou její součástí a že jsou součástí procesu, ve kterém naše Duše poznávají všechno, co potřebují poznat a zažít. Věřím v to, že všechno, co se v našich Životech děje, má svůj hlubší smysl a účel. Byť ho někdy třeba nechápeme a nerozumíme mu.

Když se vydáme na Cestu za splněným snem, když se pro něco rozhodneme, je potřeba, abychom nasbírali dostatek zkušeností pro to, aby se daná věc mohla stát. Potřebujeme na sobě či na svém snu pracovat, abychom mohli dojít do bodu, kdy cítíme, že jsme pro splnění svého snu a volání udělali všechno, co jsme uměli. A v tomto okamžiku přichází bod, kdy je potřeba VYSTŘELIT A ZAPOMENOUT. Je to čas, kdy je potřeba namířit veškeré své síly, snažení, vědění a poznání a vystřelit pomyslný šíp na cíl.

SNI SVÉ SNY, PRACUJ NA NICH A KDYŽ PŘIJDE ČAS, VYSTŘEL A ZAPOMEŇ…

Miluji tyhle okamžiky. Okamžiky, kdy po dnech, měsících či letech práce a úsilí zamířím veškerou svou energii do jednoho konkrétního bodu a dám do toho vše. A pak můžu jen čekat, jestli můj šíp zasáhne cíl, nebo ne. To, co se děje v těchto okamžicích, neumím dost dobře popsat slovy. Jedno ale vím, že je to chvíle plná kouzel, zázraků, nepopsatelných jevů. Že je to chvíle, v níž přestává existovat prostor a čas a kdy je má Duše napojená na celý okolní svět a je jeho součástí. Ve vzduchu je cítit stejné jiskření a napětí, jako když jsem poznala svého Muže. :)

VŠECHNO V ŽIVOTĚ MÁ SVŮJ ČAS. NENÍ KAM SPĚCHAT,
PROTOŽE VŠE SE STANE PŘESNĚ VE CHVÍLI, KDY JSME NA TO PŘIPRAVENÍ.

Teď, po 15 letech vyčerpávající práce, jsem se dostala do onoho bodu, kdy jsem musela vystřelit svůj jediný šíp. Po 15 letech pro mě přišla chvíle, abych udělala poslední krok a dopsala jednu kapitolu svého Života. Odvahu k tomuto kroku jsem sbírala několik měsíců. Neustále jsem žila přemítáním a pilování tohoto výstřelu tak, abych uvnitř cítila, že jsem udělala vše, co jsem mohla a uměla. Dlouho jsem sbírala odvahu k tomu pro mě tak zásadnímu kroku. A po pár měsících jsem k tomu i odvahu našla a udělala jsem poslední krok. Možná se teď chytáte za hlavu a říkáte si, auu… tak dlouho?! Hmm… čas je relativní. Někdy, když se věci snažíme uspěchat, tak si Cestu prodlužujeme místo toho, abychom si ji zkrátili. Všechno v našich Životech má svůj čas stejně jako třeba ovoce, které potřebuje zrát několik měsíců, aby bylo krásné a šťavnaté (tedy pokud nepreferujete ovoce vyhoněné hnojivy ve sklenících).

LÁSKA A DŮVĚRA V TO, ŽE SE DĚJE VŠE TAK, JAK MÁ, JE KLÍČEM K ÚSPĚCHU.
DOKÁŽETE „ZAPOMENOUT“ A NELPĚT?

Od té doby, co jsem vystřelila svůj šíp, uplynuly 2 měsíce. Už jsem „zapomněla“, s jakou energií jsem svůj šíp vystřelila. Když si plníme své sny a dostaneme se do bodu, kdy cítíme, že jsme pro ně udělali vše, můžeme „jen“ vystřelit, udělat poslední krok a pak musíme zapomenout. Umění odpoutat se od toho, co chceme, nelpět na splnění svého snu… to je podmínkou toho, abychom uspěli. Dokud nás svazuje strach, dokud jsme plní obav z toho, jestli uspějeme, jsme plně v područí strachu. Pokud vystřelíme, musíme se umět odpoutat od svého snažení, úsilí s vědomím, že jsme do naší Cesty dali všechno, co jsme uměli. Láska a důvěra v to, že se vždy děje vše tak, jak má, je klíčem k úspěchu. Odevzdání se, o-puštění a nelpění, to jsou klíče k tomu, aby se naše sny mohly stát. Je jedno, kolikrát nám Mysl předhodí myšlenku toho, že jsme neuspěli, že jsme selhali, minuli cíl a že naše úsilí bylo zbytečné. Podstatné je, jestli uvěříte v sebe, v moudrost Života a jestli dokážete „zapomenout“ a nelpět. Pokud to dokážete, začnou se dít zázraky. A jestli jsem uspěla já? Co myslíte? :)

Buďte s Láskou a v Lásce a ať vaše šípy střílí od srdce přímo k cíli.
* Lenka

Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek  www.myjsmeTVURCI.cz. :)

A pokud chcete střílet přímo k cíli, vstupte se mnou do mého programu Nový začátek.