PŘESTAŇ SI PŘÁT… ZAČNI MAKAT!

Každý z nás občas ve svém Životě procházíme nějakými těžkostmi. Někdo víc, někdo méně, každý máme naloženo podle toho, kolik uneseme. Někdy je těch trápení plný ranec a situace se zdá beznadějná, bezvýchodná a trápení se zdá být nesnesitelné a bez konce. Život je v tu chvíli bolestný, člověk si klade spoustu otázek proč toto a ono, jak z toho ven. V Životech některých z nás je těch chvil dokonce tolik, že ptáme sami sebe, jaký to má všechno smysl? Má smysl se vůbec o něco snažit?

Někteří to v tuhle chvíli vzdají, jiní se dál snaží a snaží,
aby se věci a lidi okolo změnili a všechno bylo takové, jaké si přejí.

Ale určitě to znáte. Někdy si přejeme si a přejeme a vizualizujeme, meditujeme aaa… nic. Vnější okolnosti zůstávají pořád stejné a splnění našeho přání je v nedohlednu. V takovou chvíli, pokud jste zvídaví, si nejspíš řeknete:

„A JAK TO TEDY KSAKRU DĚLAJÍ TI, CO SE JIM TY SNY PLNÍ?!“.

Dobrá otázka. Ostatně jako kterákoliv otázka, kterou si dokážeme položit, protože kde je otázka, tam je i odpověď. :) Teď trochu odbočím. Dívali jste se někdy na nějaké silné motivační video, v němž lidé dosahují toho, po čem touží? Mám teď na Mysli takový ten krásný happy end, co se nám všem líbí. Někdo je na dně, nebo se mu nedaří, lidé či okolnosti či všechno dohromady jsou proti němu a on i přes tyto všechny útrapy na konci dosáhne toho, po čem touží. Waw!!! To si přece všichni přejeme, že? Aby se nám splnili naše sny. Abychom dosáhli toho, oč usilujeme, za čím jdeme a čemu věříme. Abychom překonali to, na co teď nemáme sílu.

Jenže pečení holubi do pusy létají tak maximálně v pohádkách. A tak většina lidí žije své Životy, sní o svých snech a o tom, že se jednou splní. Ne nadarmo se říká, že nejvíce nápadů, vynálezů a pokladů je na hřbitovech, v srdcích lidí, kteří se svými sny umřeli, aniž by se o ně pokusili.  Co tyto lidi odlišuje od těch, kteří svých snů dosáhli? Podle mě jsou to dvě věci.

To první, na čem záleží, když padneme na kolena,
když utržíme další a další ránu a zažijeme další nezdar
je to, JESTLI ZASE VSTANEME.

V Životě jsem utržila tolik ran, že si někdy říkám, odkud beru tu sílu zase vstát. Pokaždé, když vstávám, děkuji Životu za to, že tu sílu mám. Nikdy to není jednoduché. Ani se nedá říct, že by to bylo u další rány o něco jednodušší. Možná právě naopak. Někdy to bylo dokonce těžší a těžší. S každým dalším pádem a nezdarem se má víra a naděje stávaly menší a menší. Ptala jsem se sama sebe, jestli cíl, za kterým jdu, je ten správný. Jestli mi to za to stojí. Jestli to nemám třeba vzdát. Někdy jsem se dostala do bodu beznaděje, kdy jsem si říkala, ŽE TO PROSTĚ VZDÁM. Jenže i když jsem si to řekla, TOUHA PO SPLNĚNÍ MÉHO SNU STÁLE ZŮSTALA. Prekérní situace, znáte? :) No a co teď? Věřím v pár zákonů, principů, které v našich Životech fungují. Mimo jiné v to, že:

POKUD SI NĚCO PŘEJEME Z CELÉHO SRDCE,
CELÝ VESMÍR SE SPOJÍ, ABY SE NAŠE PŘÁNÍ USKUTEČNILO.

Tenhle citát z knihy Paula Coelha zní hodně jednoduše a krásně. Kéž by i jednoduchý byl. Dost často si představujeme, že si stačí opravdu jen přát a že se pak splní to, co chceme. Život mě v tomhle ohledu naučil jedno, a to toto:

Nestačí si JEN PŘÁT, je potřeba na splnění svého snu I MAKAT!

Někdy mám pocit, že čím důležitější přání jsem měla, tím silněji po mě Život chtěl, abych mu dokázala, že to s tím přáním myslím vážně. Jako by na mě schválně sesílal další a další zkoušky, aby viděl, zda couvnu. Někdy jsem za svým cílem šla, inkasovala další a další rány, znovu a znovu se zvedala a povstávala jako bájný pták Fénix z popela, dokud jsem si jednoho dne nepřipustila jednu věc, jednu otázku a TO NĚCO, co jsem si potřebovala uvědomit. A TO NĚCO, bylo v podstatě vždy stejné. Ten scénář byl vždy až moc podobný…

Co je to TO NĚCO, co mi dá sílu vstát, když inkasuji další ránu, zažiji další prohru? Co je TO NĚCO, co ROZHODNE O TOM, JESTLI SE MÉ PŘÁNÍ SPLNÍ? PROČ SE NĚKDY SNAŽÍME A POŘÁD NEMÁME, CO CHCEME? To je ta druhá věc, kterou pro splnění vašeho snu potřebujete. Nemůžu VĚDĚT, jak to máte vy. Vím ale, jak to mám já a někteří úspěšní lidé, kteří mě v mém Životě inspirovali. Dost často mi ve chvílích velké bolesti a beznaděje chyběla druhá vlastnost.

ODVAHA.
ODVAHA RISKOVAT VŠECHNO, CO MÁM V DANÉ CHVÍLI,
ABYCH DOSTALA TO, CO SI PŘEJI.
ODVAHA PŘEKONAT STRACH Z TOHO,
ŽE SE MI MÉ PŘÁNÍ SPLNÍ, NEBO NAOPAK NE.
ODVAHA ROZHODNOUT SE,
ŽE PRO SPLNĚNÍ TOHO SNU UDĚLÁM VŠECHNO,
CO BUDU MOCT.

Vlastní ROZHODNUTÍ je podle mě to nejdůležitější ze všeho. Dost často se na svých konzultacích mých Žen ptám, jestli splnění svého snu opravdu chtějí. A velmi často slyším místo odpovědi ano POCHYBNOST!! Někdy se můžete snažit o splnění vašeho snu, můžete pro to dělat všechno, co umíte, ale přesto to nestačí. Někdy máme všichni pocit, že se motáme tak trochu v kruhu. Že ať se snažíme jakkoliv, že to nemá žádný efekt. Jenže nic se neděje náhodou. Všechno spolu v Životě souvisí, a pokud nemáme to, co chceme, je to proto, že jsme se pro to NEROZHODLI. Jedna věc je ROZHODNOUT SE A DRUHÁ NĚCO PRO TO (U)DĚLAT. Ta kouzelná moc ROZHODNUTÍ SE je tak jednoduchá, že nám zůstává velmi často skryta. Ostatně jak to s těmi jednoduchými věcmi bývá. :)

POKUD NEMÁME SAMI V SOBĚ JASNO,
ZDA OPRAVDU CHCEME TO, PO ČEM TOUŽÍME,
PAK NÁM ŽIVOT BUDE DOKOLA A DOKOLA
PŘEDKLÁDAT RŮZNÉ VÝZVY, ZKOUŠKY, BOLESTI.

Všechno je součástí našeho růstu. Všechno má své klady a zápory. Můžeme číst hory článků, hory knih a poslouchat miliony chytrých rad… pokud se ale nestaneme TVŮRCI VLASTNÍHO ŽIVOTA, pokud budeme čekat, až přijde někdo a naservíruje nám naše přání na zlatém podnose, možná se ani nedočkáme.

Pokud se ale ROZHODNEME,
POKUD PŘIJMEME ODPOVĚDNOST ZA VŠE,
CO NÁM ŽIVOT PŘINÁŠÍ A POCHOPÍME,
ŽE JAK UVNITŘ, TAK NAVENEK,
PAK DOSTANEME VŠE,
PO ČEM DOOPRAVDY TOUŽÍME.

A I KDYŽ TO NĚKDY BUDE TRVAT O NĚCO DÉLE, NEŽ BYCHOM CHTĚLI, BUDEME VĚDĚT, ŽE NAŠE PŘÁNÍ SE UŽ VLASTNĚ PLNÍ. BUDEME MÍT NADHLED NAD SITUACÍ, PROTOŽE UŽ BUDEME VĚDĚT, ŽE MY JSME TI TVŮRCI. TI, KTEŘÍ ROZHODUJÍ O TOM, JESTLI TO, CO PŘICHÁZÍ, JE TU PROTO, ABY NÁS SRAZILO NA KOLENA, NEBO ABY NÁM POMOHLO NA CESTĚ KE SPLNĚNÍ NAŠEHO PŘÁNÍ. :)

Vím, že se tomu někdy těžko věří, že se někdy těžko vstává, když jste dostali další ránu. Věřte ale, že NEJDE SEJÍT Z VAŠÍ PRAVÉ CESTY. NEJDE JÍT ŠPATNĚ. VŠECHNY CESTY TOTIŽ VEDOU DOMŮ. VŠECHNY. I TA VAŠE.

Buďte s Láskou a v Lásce a pamatujte:  NIKDO NEDOKÁŽE ZMĚNIT VÁŠ ŽIVOT, JEN VY!

S Láskou Leni

PS: A jestli potřebujete povzbudit, pusťte si třeba toto nebo toto silné video. :)

Pro více inspirace sledujte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mého webu www.myjsmeTVURCI.cz. :)

Pokud se vám líbí úvodní obrázek, ten byl převzat z webu www.luxusni-dovolena.cz. :)