Mnoho lidí dnes slaví Silvestra, aby zítra mohli přivítat Nový rok 2021. Možná i vy patříte mezi ně. Možná i vy dnes slavíte konec kalendářního roku, abyste mohli zítra přivítat začátek nového roku 2021. A možná právě teď čekáte, že vám do tohoto nového roku popřeji hodně Lásky, zdraví, štěstí a splněných snů.
Hmmm… vždycky jsem byla tak trochu za „rebelku“ a dělala jsem věci jinak, než se očekávalo. A dnes udělám to stejné a dám vám otázku k zamyšlení. :) A budu moc ráda za vaše názory a odpovědi, protože mě zajímá, jak to máte vy. :)
Vím, že má spousta z vás ráda dávné přírodní zvyky a obyčeje. Říkejme jim pro tuto chvíli klidně pohanské. Že má spousta z vás ráda ono tajemné a mocné spojení s Přírodou, které naši předkové viděli a oslavovali, jako například svátek Yule – neboli Vánoce, které pro ně byly svátkem, kdy se do našich Životů postupně začíná navracet Slunce a ukončuje nadvládu temna svým světlem, nebo svátek Beltaine, který považovali za konec starého a začátek nového. Nebo nadcházející Imbolc (či svátek Brigity), který se slaví 2. února a který je svátkem přechodu mezi přicházejícím světlem – Yulem a nadcházejícím novým Životem během jarní rovnodennosti o svátku Ostara. Všechny tyto svátky jsou spjaty se změnou ročních cyklů, rovnodenností, kolem pohybů nebeského Slunce či Luny.
A pak tady máme Silvestr a oslavy nového roku. Čas, kdy bychom se měli loučit se starým a vítat nové. Čas, kdy celá Příroda spí, zvířata odpočívají, stromy mají svou mízu uchovanou v kořenech a kdy lidská „chi“ – neboli energie je stažená do ledvin, symbolu partnerství a vztahů jak s druhými, tak i nás vztahů nás samotných k sobě. Tento zimní čas nás zcela vybízí k tomu, abychom se pohroužili do sebe, věnovali se sami sobě a svým nejbližším a abychom hledali, co je pro nás to pravé a co vlastně chceme.
Nevím, jak to máte vy, ale já jsem se v tomto období cítila vždycky tak nějak rozhozená, rozložená. A ještě větší rozčarování jsem zažívala o půlnoci, kdy jsem čekala na onen „magický přechod“ a nic. Prostě jsem v tu slavnostní chvíli nic necítila. Leda zklamání z toho, že zase nic. :) S postupem let jsem nasávala informace o pohanských svátcích, o spojení s Přírodou a sama se sebou. A učila jsem se poznávat a žít svou ženskou cykličnost. A učila jsem se chápat moudra našich Těl a Duší s pomocí Human designu. A najednou se ke mě začaly dostávat střípky dávných mouder, které mi ukazovaly, že možná Silvestr není tím předělem mezi starým a novým. Že měli možná pravdu staří pohané, které věřili, že „to nové“ přijde až s příchodem jara. Nebo že dává smysl i zvyk starých Číňanů slavit Nový rok s druhým měsícem po zimním slunovratu v souladu se začátkem nového lunárního roku. Nebo že tento čas nadchází s koncem slunečního cyklu stejně tak, jako to učí Human design a že to není na Silvestra, kdy se většinou Slunce a Země nachází v bráně opozice / boje a překážek / provokace. Že možná má pravdu ten, či onen… NEBO VŠICHNI. :)
A TAK JSEM SE NAUČILA ČEKAT, AŽ SAMA V SOBĚ UCÍTÍM, KDY JE ČAS PROPUSTIT STARÉ A ZAČÍT NOVÉ. A díky tomu jsem uviděla, že když si chvíli počkám, najednou zmizí má vnitřní nervozita a můj tlak z toho, že musím tady a teď bilancovat právě na Silvestra, uzavírat staré a zahajovat nové, když na to vlastně ani nejsem vnitřně připravená. A tak jsem si už vloni dala na čas a oslavila jsem Nový rok později. Dopřála jsem si čas, který jsem potřebovala k tomu, abych vnitřně uzavřela všechny ty témata, ke kterým mě Zima vedla a které mi svou temnotou a zimou dovolila otevřít. A bylo to úlevné.
A TAK BYCH VÁM DNES CHTĚLA POPŘÁT JEDINÉ… ABYSTE RESPEKTOVALI SVÉ VLASTNÍ VNITŘNÍ NASTAVENÍ NEJEN DNES, ALE I PO VŠECHNY NADCHÁZEJÍCÍ DNY, ABYSTE MOHLI BÝT SAMI SEBOU A V SOULADU S VAŠÍ DUŠÍ. ABYSTE V SOBĚ NAŠLI VNITŘNÍ SÍLU STÁT SI ZA TÍM, CO CÍTÍTE A JAK SE CÍTÍTE, ABYSTE MOHLI BÝT ŠŤASTNÍ BEZ OHLEDU NA TO, CO JE ZA DEN. :)
Zdravím vás od srdce k srdci. <3
S Láskou Lenka
Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek www.myjsmeTVURCI.cz. :)
S tímto naprosto souhlasím. Každý to má jinak. Pro mě je i každý rok jiný. Někdy cítím, že přichází ten správný čas až k jaru a jindy je to kolem vánoc. Nejtěžší je vědomě nechat být to staré, to co neslouží, nebylo naplněno. Je to často tak zažrané pod kůží, až je to součástí mě samé a pro mě téměř neviditelné. Takové bilancování zabere víc času než jen pár minut k sepsání. Tímto se stává můj rok 2017-odstraňování starých přesvědčení a nastavování nových vzorců.