Duše každého z nás je utkána z přediva archetypů předávaných lidmi z pokolení na pokolení formou pohádek a příběhů.
Jedním z velmi silných archetypů je i archetyp hrdiny, o kterém vám chci dneska napsat. Jeho síla je totiž tou hybnou silou, která nás dokáže nakopnout a zvednout z postele, když už naše kosti a hlava odmítají vstát a jít dělat cokoliv. Jaro už nám klepe na dveře, síla se probouzí, počasí je všelijaké a naše Tělo po zimě potřebuje pořádný detox a restart, aby mělo zase novou sílu. A to stejné si určitě zaslouží i naše Duše. Takže jestli máte tak trochu jarní splín, nebo se cítíte bez energie a nové síly, tak vám posílám tenhle příběh, aby vám zase vliv novou sílu do žil.
S nadcházejícími energiemi jara (čtěte taky článek o jarní rovnodennosti a pohanském svátku Ostara) se v nás probouzí nové sny a nové touhy: v našich Duších klíčí semínka toho, co bychom chtěli začít dělat, co bychom chtěli změnit, překonat, objevit, zažít, nebo dokončit… Čím víc se blížíme roku 2027, který bude opět velkým skokem ve vnímání lidstva a velkou změnou pro naše Životy, tím víc na nás vnější okolnosti tlačí, abychom se stali sami sebou, abychom odložili své masky, své staré bolesti, křivdy a viny, nefunkční vzorce, domněnky a očekávání a abychom PROSTĚ BYLI.
Archetyp Hrdiny je silný duchovní numinózní příběh, který si naše Duše předávají po tisíciletí a živí svou pravěkou podstatu po duchovním růstu, naplnění a vítězství. Není to však vítězství ledasjaké, je to vítězství nás samotných nad našimi slabostmi, stíny a strachy, které se ukryly během časů v hlubinách naší psyché a které, pokud se chceme stát sami sebou, potřebujeme překonat a zvítězit nad nimi.
„Hrdinové nemají nikdy svou Cestu jednoduchou: většinou je naopak těžká, plná strasti, bolesti a zkoušek. To, co z nich dělá hrdiny, nejsou jejich finální vítězství, ale JEJICH SÍLA JÍT DO TOHO ZNOVU A ZNOVU, DOKUD NEDOSÁHNOU SVÉHO CÍLE.„
Naše Cesty jsou kolikrát plné zatáček, slepých uliček a občas i „nárazů do zdí“. Ale víte, co určuje, jestli svého cíle dosáhneme? Je to VYTRVALOST. Není to žádná věda, není to žádné kouzlo a není to nic nedosažitelného.
Já tomu říkám, že to podstatné, co potřebujeme pro dosažení toho, za čím jdeme, ať už je to nějaký hmotný statek, něco ve vnějším světě, nebo nějaký vnitřní pocit, je být tzv. „HOUŽVIČKA“. Být někým, kdo se nevzdá při prvním, druhém, třetím… stém… tisícátém pádu, ale kdo uvidí, že VŠE JE JEN CESTA, která nás vede K OBJEVOVÁNÍ NOVÝCH MOŽNOSTÍ, K ROZVÍJENÍ NAŠICH TALENTŮ A DARŮ, K PILOVÁNÍ NAŠICH DOVEDNOSTÍ A SCHOPNOSTÍ. K OBJEVENÍ NAŠÍ SÍLY A DŮVĚRY V NÁS SAMOTNÉ
Nezdary pak nejsou ničím jiným, než učebními lekcemi na naší Cestě. Jsou prostředkem, jak nás buď naučit něco nového, nebo jak nám ukázat, že můžeme jít jinak a jinudy, co je zase o učení se něčeho nového. Protože Život nemá rád stagnaci, ale FLOW – POHYB a PLYNUTÍ.
A teď tady máme jaro, takže se tímto mocným proudem můžeme nechat strhnout a vést, abychom mohli zdolat překážky, které ležely na naší Cestě. Abychom je stejně jako Hrdina v našem archetypu rozsekali na cimpr campr místo toho, abychom se jimi nechali zastavit, udolat, nebo abychom se s nimi ztotožnili a shodili jsme tím svou sebehodnotu.
Tou podstatnou otázkou je… PŘIJMETE TUHLE VÝZVU? :) ODHODÍTE, CO VÁS DRŽÍ ZPÁTKY A STANETE SE HRDIN(K)OU SVÉHO PŘÍBĚHU? :)
„Velký hrdina potřebuje VELKÉ PŘEKÁŽKY.“
Valeriu Butulescu
S Láskou vás zdraví Lenka