HODNÉ HOLKY, díl 1.

Tahle věta na to totiž nebyla sama. Dokonale ji podpořil styl výchovy, kterého se nám dostalo a který většinou nebyl plný Lásky a respektu. A my jsme pak měly pocit, že:

SI MUSÍME LÁSKU A POZORNOST ZASLOUŽIT. 
ŽE MUSÍME POTLAČIT SAMY SEBE, ABYCHOM BYLY PŘIJATÉ A MILOVANÉ. 
ŽE MUSÍME BÝT TAKOVÉ, JAKÉ NÁS CHTĚJÍ MÍT OSTATNÍ, PROTOŽE JEN TAK BUDEME PŘIJATÉ OKOLÍM.

KDYŽ SE HOLKA STANE HODNOU HOLKOU…

A tak jsme POTLAČOVALY SAMY SEBE. Potlačovaly jsme své POCITY. Potlačovaly jsme svou INDIVIDUALITU. Potlačovaly jsme SVOU RADOST A SÍLU a na její místo jsme se snažily dosadit řád, způsobné a milé chování a snažily jsme se ZAVDĚČIT SVÉMU OKOLÍ.

A aby toho nebylo málo, učily jsme se od svých největších vzorů na poli svého ženství, od svých maminek, jak být či nebýt ženou. Braly jsme si z ní vzor, jak milovat, jak projevovat city, jak dávat najevo svůj názor, jak o sebe pečovat, jak se chovat ke svému partnerovi, ke svým dětem…

Suma sumárum… na každém kroku jsme dostávaly lekci v tom, jak projevit svou individualitu a Lásku. Celý Život byl, je a možná ještě bude o těchto primárních 2 lekcích. O tom, JAK BÝT SAMA SEBOU A JAK MILOVAT.

A protože je tohle povídání na „delší lokte“, budu vám teď pravidelně nějakou dobu na své Facebook stránce psát o uzdravování hodných holek, chcete? A jestli se mi poštěstí najít ten čas, tak to raději sepíšu do e-booku, ať to nemusíte lovit po všech sítích. :) 

Koho zajímá, jak funguje náš vnitřní kritik a naše vnitřní nastavení, toho zvu k přečtení mého článku na téma limbického otisku, ve kterém se dozvíte, co se s tím dá dělat. :)