Drahokam bolesti, síly a naděje 💎

„PROŠLA SI VĚTŠÍM PEKLEM, NEŽ SI KDY UMÍŠ PŘEDSTAVIT. ALE PRÁVĚ TO DÁVÁ OSTŘÍ JEJÍ KRÁSE. NEMŮŽEŠ RANIT ŽENU, KTERÁ DOKÁŽE NOSIT SVOU BOLEST JAKO NEJKRÁSNĚJŠÍ DRAHOKAM NA SVÉM KRKU.“ Alfa C⭐🦄👑💕💎

Byla jednou jedna žena, jejíž životní příběh nebyl zrovna snadný… 

Každé ráno vstávala k novým bitvám, o nichž nikdo neměl ani ponětí, aby večer ulehla nabrat sílu na další šnůru bitev, které ležely před ní. 

Její oči skrývaly příběhy, které psal sám Život a srdce bylo plné snů a slz schovaných hluboko před zrakem ostatních. 

Její krk zdobil blankytný náhrdelník, který nebyl ze zlata ani diamantů, ale který byl bolest sama. Každý z jedněch střípků oněch Atlantských drahokamů, který nosila na svém krku, představoval jeden šrám, jednu bolest, jedno další zranění, opuštění, jednu prohranou bitvu i naději. 

Byla to bolest, která zanechávala jizvy na jejím srdci, ale zároveň přinášela její Duši zvláštní jas i lesk… Jen málokoho by napadlo, že i ty nejjasnější hvězdy na obloze mohou být obklopeny takovou temnotou… jen málokdo je schopen vidět, kolik bolesti se skrývá v lidských srdcích a statečnými i bojácnými úsměvy všech pozemských lidí…

Prošla si větším peklem, než si kdo uměl představit… protože procházka peklem pro ni byla rovna procházce rajskou zahradou. Byla raněná, ale nebyla zlomená. Cosi uvnitř ní samotné chtělo žít i navzdory vší bolesti, kterou nosila hrdě na svém krku den za dnem, rok za rokem. S příslibem toho, že tu bolest ponese tak dlouho, dokud jeden každý jeden střípek nepromění, i kdyby to mělo trvat celý její Život.

Každá Cesta má vždy svůj začátek, průběh i konec. I TOTO JEDNOU POMINE. Jednoho dne, kdy byla její Duše dost silná na to, aby přivykla každodenním bitvám a zároveň dost silná na to, aby nechala minulost za sebou a otevřela se novému začátku, se stalo něco neuvěřitelného… Její drahokam, symbol vší její bolesti a utrpení praskl. Rozletěl se s duhovým třpytem po okolí a zaplnil všechny kouty naší milované Země, aby roznesl po světě poselství a naději pro ty, kteří víc než kdy jindy v časech chaosu a bolesti potřebovali kus blankytného poselství Atlantidy a jednorožců, že I TOTO JEDNOU POMINE A ŽE LÁSKA, DOBRO A NADĚJE VŽDY ZVÍTĚZÍ NAD BOLESTÍ, UTRPENÍM A TEMNOTOU, protože síly temnoty vždy nakonec zničí samy sebe. 

Byla to chvíle osvobození… V tom okamžiku z ní spadla tíha její minulosti, už nebyla uvězněna v kleci vlastního utrpení. Najednou se stala VOLNÁ JAKO DIVOKÝ MUSTANG, který prokopl ohradu svého zajetí za oponou ostnatého drátu a vyběhl vstříc dobrodružství na svobodu. 

Její síla už nezářila z drahokamu, ale z jejího srdce. Tam, kde byla dřív bolest, se otevřel prostor čemusi novému, čemusi tajemnému… nový nepopsaný list čekající se zatajeným dechem na to, co na něj bude napsáno… s vědomím toho, že není potřeba onen příběh psát, protože mocné síly vesmíru už dávno tento příběh upředly v nitkách svého osudu… TENET… slovo i příběh, na který se můžeš dívat z jakékoliv strany a zůstaneš jen s podivem, jaká tajemná ruka Vesmíru psala tento příběh řečí beze slov, řečí znamení, tajemnou Řečí světa…

A tak ta žena znovu povstala. Byla to žena, která dokázala nosit svou bolest jako nejkrásnější drahokam na svém krku. Ale teď už ten drahokam nebyl potřeba, protože jeho síla se navždy otiskla do jejího jednorožčího srdce. 💎

A tu sílu máš v sobě i Ty, moje milá Duše, která tady a teď čteš tyto řádky. Každý si v sobě neseme kus bolesti, ale na nás záleží, co s tou bolestí uděláme…

„Jediný způsob, jak se zbavit bolesti, je zcela ji prožít…“ P. Coelho

Každý velký příběh začíná i velkou bolestí… ale Ty jsi ten, kdo rozhodne o tom, jak s ní naložíš… když bolest zavítá do Tvého Života, raní Tě, rozbije Tě na kousíčky a zatáhne Tě až na dno Tvé Duše…

A co uděláš Ty? Zůstaneš v pozici oběti, která zůstane ležet zlomená pod svou bolestí, nebo vezmeš svou bolest, navlékneš si ji na krk s odhodláním toho, že ji budeš hrdě vláčet do té doby, dokud ji neproměníš, i kdyby to mělo trvat celý Život?

Březen je měsícem našeho znovu-zrození, našeho porodu (energie najdeš na mém YouTube kanále): dovolíš si narodit se znovu?

Protože jak pravil sám Buddha: bolest je nevyhnutelná pro náš růst, ale utrpení je volitelné, pokud zůstaneš ležet a nepůjdeš dál. Ty na to totiž máš. Tak vstaň a běž znovu a znovu povstat, dokud nedojdeš tam, kde poznáš, že jsi DOMA. Chraň si divokost a nespoutanost své Duše a nauč se rozumět síle Života, která skrze Tebe promlouvá… síle, jíž psala jedna a táž Ruka světa.

Ať je Láska a síla s námi. ❤

Povídání k tomuto příběhu najdeš ke shlédnutí na vimeo zde.

S Láskou vaše jednorožčí Leni ✨💕⭐🦄👑🌈💛💎