CO JE TO TEN LIMBICKÝ OTISK?

Často se v souvislosti s mou prací setkáváte s termíny limbický systém a limbický otisk. Přináším vám proto dnes příběh o tom, co tyto dva pojmy představují, jak moc je limbický otisk důležitý pro náš Život a jak můžeme změnit svá nastavení, která nám již nevyhovují.

Než si řekneme, co je to limbický otisk, povím vám nejdříve, co je to limbický systém. Limbický systém či také limbická kůra je část mozkové tkáně, která se v průběhu embryonálního vývoje vytváří kolem základů mozkového kmene. Limbický systém je velmi komplexní a dosud jen zčásti vědecky probádané komplexní uskupení mozkových struktur člověka, které uchovává a zapisuje veškeré vjemy od prenatálního věku a tvoří tak základnu pro veškeré naše budoucí rozhodování.

Je to právě náš limbický systém, který řídí reakce vedoucí k přežití jedince i rodu a který nám dává impulsy k našim rozhodnutím a je naší skrytou motivací. Je místem, kde se ZAPISUJÍ, DEKÓDUJÍ A SPOUŠTÍ VŠECHNY NAŠE EMOCE A UDÁLOSTI, KTERÉ JSOU SPOUŠTĚČEM NAŠICH BUDOUCÍCH REAKCÍ. 

Limbický systém jako takový se sestává ze čtyř korových oblastí, z nichž nejznámější je hipokampus a z podkorových oblastí, z nichž nejdůležitější pro náš výklad limbického systému a limbického otisku je tzv. amygdala. Nejen o nich více v mém e-booku, který si můžete stáhnout zdarma zde.

V raných stádiích našeho vývoje nefungoval náš mozek tak, jak ho vnímáme dnes. Proto chceme-li se uzdravit a zbavit nějakých problémů a impulzivních rozhodnutí či chování, potřebujeme nahlížet na věci kolem sebe jinak, než jsme zvyklí. Vnímání naší reality bylo totiž v době našeho vývoje naprosto odlišné. V době našeho zrození a dětství, kdy jsou formovány naše budoucí postoje, si nepamatujeme zážitky formou myšlenek, ale formou tělesných vjemů a pocitů. Každý jeden minulý prožitek je uložen v limbickém systému jako prototypická reakce, která je v budoucnu spuštěna pokaždé, když je potřeba reagovat na podobný vnější podnět. Všechno, co jsme v raných stádiích svých životů prožili, máme v sobě zapsáno. Vzpomínky nezmizely, jen jsme díky zrání našich mozků a díky výchově, které se nám dostalo, zapomněli, jak máme na tyto vzpomínky nahlížet. Chcete-li si vzpomenout na vše z dob vašeho dětství, je potřeba se vrátit v čase a dívat se na vše z jiného úhlu pohledu, a to z toho, který jsme používali v době, kdy k události došlo.

Podle mě je bláhové myslet si, že pokud si nemůžeme vzpomenout na rané vzpomínky našich životů, že si je nepamatujeme, že na nás neměly vliv. Podle mě je takový přístup stejný, jako tvrzení, že neexistuje třeba elektřina či elektromagnetické pole, když je nevidíme.

„ŽÁDNÝ PROBLÉM SE NEVYŘEŠÍ NA ÚROVNI, NA KTERÉ SE VYSKYTL.
ABYCHOM NALEZLI ŘEŠENÍ, MUSÍME VYSTOUPIT NA VYŠŠÍ ÚROVEŇ.“
CARL GUSTAV JUNG

Limbický otisk je, jak název napovídá, takový záznam, otisk, v našem limbickém systému. Je to neuronová cesta v mozku, kudy v dospělosti proudí vzruchy již automaticky a spouští následně chtěné i nechtěné reakce v závislosti na tom, jaké cesty byly v dětství nastaveny. Abyste si to uměli lépe představit: představte si člověka jako počítač. Pak limbický systém plní roli operačního systému a limbický otisk není nic jiného, než nastavení takového systému.

Své základní nastavení neznáme a velmi často nás ani nenapadne, že bychom ho měli zkoumat, či že vůbec něco takového existuje. Naštěstí se doba mění a čím dál více lidí se zabývá otázkami, které by nás ještě nedávno ani nenapadly. A tady právě přichází ke slovu na limbický otisk a jeho obsah, protože PRÁVĚ LIMBICKÝ OTISK MŮŽE BÝT TOU KLÍČOVOU ODPOVĚDÍ NA OTÁZKU, PROČ SE ČLOVĚKU URČITÁ VĚC NEDAŘÍ, I KDYŽ SE SNAŽÍ, CO MU SÍLY STAČÍ.

A jak vlastně limbický otisk vzniká? Prvotní otisky vznikají již při samotném početí (a ještě dříve). Způsob, jakým je dítě počato, je jeho prvním otiskem. Další otisky a nastavení získává dítě během svého prenatálního vývoje v matčině děloze. Velmi silným otiskem je samozřejmě porod, akt zrození a přivítání dítěte na tomto světě, dále raná stádia novorozence, kojence a batolete. Nemalou roli mají i otisky z období předškolního a dětského školního věku, následně otisky z období puberty a dospívání. Jejich intenzita a důležitost se různí člověk od člověka, nicméně NEJSILNĚJŠÍ OTISKY A NASTAVENÍ JSOU PRÁVĚ Z RANÝCH STÁDIÍ NAŠEHO ŽIVOTA, A TO OD NAŠEHO POČETÍ AŽ DO DOBY 3 AŽ 6 LET.

Váhu mají i takové události z pozdějších let, které pro nás byly velmi emocionální, a to zejména negativně, ale samozřejmě i pozitivně. Čím starší otisk, tím silnější má váhu, protože tvoří základnu, na níž jsou postaveny všechny další vzorce chování a rozhodování.

Pokud se zážitky v těchto etapách, zejména pak v období do batolecího věku 3 let a do dětského školního věku okolo 6 let vytváří laskavě, v bezpečí, harmonii a s ohledem na přirozené potřeby děťátka, pak má jedinec do života velmi kvalitní základy, o něž se může v budoucnosti opřít.

Bohužel nejsme vždy počati jako výsledek velké lásky našich rodičů, někteří z nás se rodí jako „omyly“ či „nehody“, jako ti, co tu neměli být. Někteří se rodí, aby zakryli prázdnotu v Duších svých rodičů či v jejich partnerství. Někteří přežijí tak tak, někteří to vzdají. Někteří mají to štěstí, že se narodí z velké lásky. To všechno si pamatujeme. To vše si naše Duše prožila. Je jedno, že pro to neměla slova. Měla ale srdce, které cítilo a bylo v tu chvíli vědomé a přítomné dané události.

Třeba já jsem takový „omyl“. Dítě, které tady nemělo být. Když mi byly asi tak 4 roky, hodně jsem opakovala větu: „neměla jsem se vůbec narodit, stejně mě vyměnili v porodnici, zkazila jsem vám život, raději jste mě neměli vůbec mít“. Kde jsem na tom byla?? Byla jsem opravdu tak pomatené dítě, které nevědělo, co mluví, nebo jsem „jen“ cítila, co se tehdy dělo? Ve jménu vědy a psychologie si nic nemůžu pamatovat, takže jsem měla být v klidu, když to tedy nic neznamenalo. Tak proč se mi celý život opakovaly věci, které byly tak podobné těmhle situacím a nechtěnost, odmítání a odstrčení se mi opakovalo stále dokola a dokola? Proč lidé, kteří se narodili sekcí po uměle zastaveném přirozeném porodu, mají pocit, že pokaždé, když něco chtějí, tak to nejde, ač se snaží ze všech sil? Nebo proč lidé, které tahali ven násilím zvonem či pumpou, jen aby se stihl termín porodu podle průkazky, mají pocit, jako by něco nedokončili, jako by je okolí do něčeho stále nutilo a oni byli násilím nuceni jít mimo svůj přirozený rytmus? Zkušenosti z mého Života a z konzultací a kurzů, které vedu, mi předkládají stále jednu a tutéž odpověď: naše rané prožitky ovlivňují na mnoho let dopředu a jak stále a dokola opakujeme ty stejné vzorce, které jsme si kdysi osvojili v nejranějších chvílích našeho Života.

„SVOBODNÁ DUŠE JE VZÁCNÁ, ALE POZNÁŠ, KDYŽ JI UVIDÍŠ,
PROTOŽE SE BUDEŠ PROSTĚ CÍTIT DOBŘE, VELMI DOBŘE, KDYŽ JSI POBLÍŽ, NEBO S NÍ.“
CHARLES BUKOWSKI

Každá lidská bytost přichází na tento svět s jedinečnými dary a talenty. Události, které prožíváme od našeho početí, nám ale dost často způsobují bolest, traumata a způsobují zamrznutí našich emocí a vývojových funkcí, byť se navenek naše životní a motorické funkce zdají v pořádku. To nejhlavnější, co se nám děje, je ale méně viditelné.

Pokud jsme zrozeni a vychováváni s Láskou, máme možnost žít svůj Život plně a radostně, s Láskou a pokorou. Máme možnost naplňovat a rozvíjet své talenty a dispozice a tím si vytvářet Život, který nám prospívá, který nás baví a naplňuje. Naše základní potřeby bezpečí, Lásky, seberealizace a sociálních vztahů jsou naplněny a tudíž v běžném Životě umíme žít bez potřeby hledat naplnění těchto potřeb pomocí náhražek, závislostí a činností, které nám neprospívají.

Určité míře zranění se nejspíš nelze vyhnout, protože prožívané okolnosti si můžeme vyložit různě v závislosti na povaze a dispozicích člověka. Nicméně projít si svou paměťovou stopu, svůj limbický otisk už třeba na základní či střední škole, by podle mě bylo daleko přínosnější, než se učit třeba o bitvě na Bílé hoře. Uvědoměním si svého limbického otisku získáme velkou moc změnit vše, co nám v našich Životech neslouží, co nám nevyhovuje, čímž se nám uvolní energie a potenciál, který můžeme nasměrovat k realizaci toho, co si opravdu přejeme a co nás bude bavit a naplňovat.

 „ČÍ TO BYL BLÁZNIVÝ NÁPAD, ŽE BYCHOM MĚLI VĚDĚT, JAK ŽÍT?
Ví snad strom, jak růst?
Ví mrak, jak plout?
Ví vítr, kde foukat?
Ví cesta, že někam vede?
Nemusíte mít ponětí o tom, jak žít,
JEN ROZPOZNEJTE, ŽE JSTE ŽIVOT A ŽIVOT PROSTĚ JEN JE.“

~ Mooji

LIMBICKÝ OTISK V PRAXI

Já osobně jsem celý Život něco jsem hledala, čekala jsem na různé „AHA“ momenty, na stav blaženosti, na odpovědi a na smysl toho všeho. Čekala jsem, až zmizí všechny problémy a bude jen dobře. Dnes už vím, že práce na sobě není cíl, kterého musíme dosáhnout, ale že je to způsob, kterým v Životě kráčíme. Že je to stav Těla, Duše a Mysli, kdy dokážeme ocenit nejen ty dobré věci v našem Životě, ale i ty negativní, protože právě ty jsou zdrojem naší moudrosti a hlubokého poznání. Je to stav, kdy cítíme nadhled v běžném každodenním Životě a díky němu umíme pracovat s výzvami, které nám Život přináší. Je to stav vnitřního klidu a štěstí, i když třeba venku víří vichřice.

A jaká je má zkušenost s přepisem limbického otisku? Nepopsatelná. Představte si, že dostanete druhou šanci se narodit. Představte si, že jste celý Život zvyklí chodit po Cestě, která je samá díra a propast, kterým se musíte vyhýbat, nebo které vám znemožňují dostat se dál. Představte si, že jste celý Život zavření v bublině, která je okolo vás, vidíte okolní svět, přejete si na něho sáhnout, ucítit ten vítr, co vane venku, dotknout se těch krásných květin, smějících se tváří, ale nemůžete právě kvůli té bublině, kterou jste si okolo sebe vytvořili, aby vás chránila. Představte si most, který víte, že vede do krásných končin a jediné, co musíte udělat je přejít ho, ale brání vám v tom díra uprostřed mostu. Cítíte tu touhu? Tu touhu Duše, která je lapena ve vězení, a přitom chce ven?

Práce s limbickým otiskem je z mého pohledu tím nástrojem, který nám pomůže vytvořit nové Cesty tak, abychom mohli svobodně jít takovou Cestou, na kterou nás volá naše srdce.  Že on je tím, který vyšle armádu stavařů k našim mostům, aby vytvořil cesty a mosty tam, kde předtím nebylo nic. Díky tomu, že se při této práci pracuje se všemi úrovněmi vnímání, dochází k trvalým změnám, které nám dovolují znovu cítit radost, Lásku, život a přijetí sebe sama. Dovolí nám cítit se blaženě, i když pro to zdánlivě nemáme důvod. Dovolí nám žít, milovat se a milovat a prostě JEN BÝT. A dá nám i nadhled ve chvílích, kdy bychom se obvykle propadali do beznaděje, lítosti či smutku, což je naprosto úžasný pocit, když si ho člověk dovolí prožít a pozorovat tuto změnu. Protože Život nemusí být utrpení. Protože Život prostě je a klidně může být takový, jaký chceme. A pokud svůj Život chcete změnit k lepšímu, neznám nic lepšího než to udělat. Třeba TADY A TEĎ. :)

S Láskou vaše jednorožčí Leni

Obrázek převzat odtud.

Pro více inspirace sledujte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mého webu www.myjsmeTVURCI.cz. :)