Co o nás prozradí naše auto…

Co má společného naše auto s tím, jak se chováme sami k sobě, jakým způsobem žijeme svůj Život, jak si vážíme sami sebe a vlastního Těla? Možná víc, než jste si do teď mysleli… A hned vám povím proč.

My lidé jsme obdivuhodní tvorové.

Máme možnost volby, duchovního růstu,
můžeme tvořit své světy pouhou myšlenkou.
Můžeme ovlivnit hmotu silou své Duše,
a projevit tak svou přirozenost a naše pravé já.

Možná se v téhle chvíli ohrazujete, že Život není tak jednoduchý, že vám v této chvíli rozhodně nestačí na něco jen pomyslet, aby se hned splnily jakékoliv naše sny. Ale je tomu opravdu tak? Naše Životy jsou utkány z neustálého bilancování, třídění a rozhodování. V každou jednu chvíli volíme, kterou Cestou se vydáme, který směr je pro nás to pravé. Někdy na své Cestě na chvíli uvízneme na některé křižovatce, abychom vstřebali dostatek informací pro naše správné rozhodnutí. A celý vnější svět nám neustále ukazuje všechna vodítka pro to, abychom se rozhodli správně. Jinak to totiž ani nemůže být, protože všechno se vším souvisí, nic se neděje náhodou…

Čím blíže se na své Cestě blížíme svému nitru a své podstatě, tím více se začne otevírat naše srdce a tím více žijeme sami sebe a svůj životní příběh. Začne mizet pocit oddělenosti a místo toho nastoupí pocit propojení s celým světem.

Najednou začneme vnímat všechny do té doby skryté souvislosti.
Naučíme se vidět naše skryté pohnutky a skryté tendence,
naučíme se rozlišovat mezi tím, kdo jsme my
a co už jsou naše podvědomé programy a nepravé Já.

Celou Cestu naším Životem nás provází někdo, kdo je naším nejvěrnějším přítelem. A  ne, není to pes, jak vás možná napadlo. Je to naše Tělo. :) Naše Těla jsou našimi pozemskými vozítky na naší dobrodružné Cestě Životem. Naše Těla jsou naší první manifestací Ducha ve hmotě. Naše Těla jsou našimi auty, kterými se v tomto Životě přepravujeme z bodu A do bodu B. Naše Těla jsou vždy s námi, slouží nám dnem i nocí, aby se naše sny mohly naplnit a my jsme mohli projevit svou podstatu a všechny své touhy.

Je to právě naše Tělo, které nás zastaví, když se vydáme nesprávnou Cestou: třeba formou nemoci, nebo pomocí nějaké nehody. Žádná nehoda není náhoda. A stejně tak ani žádná naše nemoc. Všechno jsou to skryté formy našich zhmotnělých myšlenek, které se naše Tělo používá k tomu, aby nám pomohlo vrátit se na Cestu našeho pravého já. Bojíš se projevit, kdo jsi? Tak Ti vezmeme hlas. Nevidíš ve svém Životě dostatek radosti? Pošle Ti potíže s játry. Vidíš věci jen z jednoho úhlu pohledu a bojíš se otevřít novým obzorům a myšlenkám? Pak Ti oslabíme oči, aby sis mohl/-a uvědomit, že všechno v Životě má dvě strany. Řeč, kterou používá naše Tělo k tomu, aby s námi komunikovalo skrze naše neduhy či nemoci, asi znáte. Říká se jí psychosomatika (složená ze slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo: její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma částmi, a to hlavně z pohledu vlivu Duše na hmotu = Tělo) a jejím výkladem se zabývá mnoho knih.

Svět, ve kterém žijeme, je ale laskavé místo a tak má ještě jiné nástroje pro to, aby nám ukázal, kterou Cestou jdeme a zda je to Cesta našeho srdce, nebo Cesta naší Mysli. Našim myšlenkám chvíli trvá, než se projeví ve hmotě a protože Vesmíru záleží na našem blahu, používá pro naše nasměrování zpátky na naší Cestu jemné signály. Skrze celý okolní svět k nám promlouvá a ukazuje nám, co potřebujeme vidět, abychom si uvědomili, co jsme my a co už ne a mohli jsme se vrátit na Cestu, která je ta naše. Naše dávné bolesti ale způsobují, že jsme vůči těmto jemným signálům „hluší a slepí“. Naučili jsme se totiž věřit naší Mysli (tj. naším nevědomým programům našeho nepravého Já), místo toho, abychom věřili našemu srdci. A tak velmi často nevidíme v našem Životě ony náhody a jemná pošťouchnutí Vesmíru, který se nás snaží nasměrovat zpátky na naši Cestu. Vesmír je ale laskavý, takže to s námi zkouší po dobrém. Nejprve působí na věci okolo nás, o které nám až tak nejde: tak například když neděláte práci, která je vaším posláním, tak vás připraví o tu práci, kterou právě máte, abyste se mohli zamyslet nad tím, co opravdu v Životě chcete dělat. Pokud se této příležitosti chopíme a začneme dělat to, co nás baví (místo toho, co nám říkali naši rodiče a okolí, že bychom měli dělat, aby nás to uživilo), pak se nám Život odmění a my budeme s Láskou a v hojnosti dělat to, pro co jsme byli zrozeni. Pokud ale tyto signály mineme bez povšimnutí, začne Vesmír působit větší silou: například nám sešle do Života nehodu, při které si poraníme nohu, která si vyžádá delší rekonvalescenci a tím pádem i delší přemýšlení o našem Životě, aby nás zastavil a my jsme byli opravdu nuceni vydat se Cestou našeho srdce.

A právě naše auta a vztahy k nim jsou takovouto první manifestací naší energie a našich myšlenek ve hmotě. Naše auta totiž vypovídají o tom, jakou energii si v sobě neseme. Jen si třeba představte mladé asertivní jedince řídící drahé sportovní vozy. Nebo si představte, jakým způsobem řídí bojácní a ustrašení lidé. Nebo jaký strach řídit mají lidé, kteří se bojí řídit svůj Život a bojí se v nějaké oblasti převzít odpovědnost do svých rukou a tvořit si Život tak, jak si ze srdce přejí. Jak se chováme sami k sobě, tak se chováme i ke svým autům, kterým velmi často dáváme i jména. Naše auta jsou našimi průvodci na Cestě, skrze které se pohybujeme Životem a díky nimž prožíváme kus svého osobního příběhu. Pokud přijmeme, že jsme Tvůrci našeho Života a že jsme schopni řídit svůj Život, pak můžeme pochopit souvislosti věcí, které prožíváme. Veškeré náhody tak přestanou být náhodami a stanou se zprávami Vesmíru k tomu, abychom se přiblížili blíže k sobě. Tak například autonehody a jejich symbolika představují odpověď na to, jakým způsobem se v Životě řídíme: sjeli jste autem z Cesty? A nebloudíte tak náhodou i v Životě? Narazil do vás někdo zezadu? Pak třeba potřebujete ve svém Životě k něčemu postrčit. Naboural se vám někdo do levé strany auta? Pak možná potřebujete posílit vaši tvořivost, vyjadřování emocí a vaši ženskou stránku.

A co kdyby třeba auto symbolizovalo naše vlastní Tělo? Tak třeba nepořádek uvnitř auta: jak jste na tom se stravováním a jídelními návyky, jíte to, co vám prospívá, nebo se řídíte svými chutěmi, kterými třeba zaháníte svůj splín? Zlobí vás motor? Pak je potřeba se podívat na stav vašich střev a tudíž i na odpouštění a odpuštění sami sobě či lidem ve vašem Životě. Píchli jste kolo? Pak jste se možná ve vašem Životě vydali nesprávnou Cestou… Rozbili jste si na autě boční zrcátko? Pak se možná příliš neohlížíte za sebe. Jezdíte na plný plyn, ve stresu, nebo až na hranici rychlosti či nádrže? Pak hledejte analogii k tomu, jakým způsobem se řítíte Životem, jak  zacházíte se svým časem, energií a se svými financemi.

Signály pro naše uzdravení a pro naše naplnění jsou všude. Záleží na nás, zda-li se je rozhodneme vidět. Celý svět k nám promlouvá a pomáhá nám na naší Cestě. A to buď po dobrém, nebo prostě přitvrdí. :)

To, jak se chováme ke svému autu velmi často odráží to,
jak se chováme sami k sobě a ke svému Tělu.
Naše Tělo je totiž právě tím dopravním prostředkem,
který veze naši Duši tímto Životem.

A my si tu jízdu buď můžeme užít v krásném napojení a s přehledem, jako bychom jeli luxusním kabrioletem, nebo se můžeme plahočit světem v otřískaném zlobícím autě, které nás neposlouchá. Čím více posílíme napojení na sebe a na své Tělo, tím více moudrosti našeho Těla můžeme využít k našemu duchovnímu růstu. Posilovat svůj vztah k našemu Tělu lze různými způsoby, a to především skrze naslouchání sami sobě, pro což je ideální například Human design, nebo se se mnou můžete vydat na dobrodružnou Cestu biohackingu. :)

Tak co, přidáte se i vy do této výzvy pro šťastnější Život a Tělo?

Těším se na vás!

S Láskou Leni

Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek  www.myjsmeTVURCI.cz. :)