Laskavý SAMHAIN

Zem vydala své dary, úroda je sklizena z polí, v přírodě dozrály poslední bobule. Příroda se zklidňuje a lidé se spolu se Zemí připravují na zimu.  Rána už se pomalu halí do mlhy a první mráz dává tušit, že zima je už opravdu blízko. V tento čas k nám přichází Samhain, známý také jako Svátek všech svatých a Dušičky, či Halloween (z angl. All Hallows Eve).

Samhain se slavil původně v noci 11. úplňku či novu v roce a který obvykle připadá na noc z 31. října na 1. listopadu, na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem.

PŘEDĚL MEZI SVĚTLEM A TMOU

Samhain je dávným pohanským svátkem a je předzvěstí přicházející temné části roku. Pro staré Kelty byl tento svátek OSLAVOU NOVÉHO ROKU, předělem mezi starým a novým a také dnem, kdy se stírala hranice mezi Životem a Smrtí.

V tyto dny mrtví předci navštěvovali svět živých a ti je buď vítali či zaháněli vydlabanými řepami a dýněmi, do nichž dávali svíčky, protože oheň měl vždy od pradávna silnou ochrannou moc. Vzpomínáte třeba i na rituál pálení figurín vycpaných slámou, které představovaly veškerou bolest a smutek? Tak i toto je zvyk pocházející z tohoto svátku. :) A naše generace v těchto zvycích pokračuje, byť nám již dávné rituály a původní významy třeba unikají.

Samhain je svátek, kdy něco starého končí, aby mohlo po potřebném nasbírání sil přijít něco nového. Je to období, kdy se setkáváme se Smrtí a s tím, co je mezi Smrtí a Životem.

Podle pohanských tradic je to čas, kdy Bohyně Příroda putuje do podsvětí hledat svého usmrceného muže, s nímž počne svého syna, vládce dalšího roku, který se narodí s návratem Slunce o zimním slunovratu, Julu, tj. na Vánoce. Proto i témata, které se nyní vyjeví, většinou převládají v našich Životech do zimního slunovratu, nebo dokud je v sobě nevyřešíme. 

Pokud se podíváte ven z okna, dýchne na vás počasí venku nejspíš lítostí a smutkem, či tesknotou vlezlou stejně tak, jako ranní mlhy a mrazíky. Podzim ale nemusí být obdobím lítosti a chmurů. Může to být čas usebrání se, uzavírání minulosti, transformace. Ne nadarmo v tomto období přichází vláda Slunce do znamení Štíra, jehož charakteristikou je právě transformace skrze pochopení cyklu Života a především Smrti.

Štír je mystikem zvěrokruhu. Je znamením, které pochopilo dary Smrti, věčného cyklu znovuzrozování a potřebu niterných Cest do hlubin naších Duší. A díky poznání toho, že VŠE MUSÍ JEDNOU UMŘÍT, ABY SE MOHLO NARODIT NOVÉ, ZÍSKÁVÁ SVOU HLUBOKOU ARCHETYPÁLNÍ MOUDROST. Stejně tak, jak nás to učí patronka tohoto svátku, zvaná „Spirálová baba“, Matka hor či Stařena, nebo také Cailleach, která stráží kotlík plný magických lektvarů přinášejících svým hrdinům nadpřirozené schopnosti, dary a talenty. I ona je nositelkou Smrti a znovuzrození.

Smrt a opouštění je bolavé téma pro hodně z nás, protože

JSME VĚTŠINOU TAK PLNÍ BOLESTI, ŽE SE BOJÍME ČEHOKOLIV NOVÉHO,
CO K NÁM PŘICHÁZÍ Z OBAVY, ABY NÁS TO NERANILO,
A MY JSME TAK NETRPĚLI JEŠTĚ VÍCE.
ŽIVOT ALE ZAČÍNÁ TAM, KDE KONČÍ NÁŠ STRACH.

ABY PŘIŠLO NĚCO NOVÉHO, JE POTŘEBA PROPUSTIT TO STARÉ.

Abychom mohli na polích zasít novou úrodu, je potřeba nejdříve sklidit současnou sklizeň, zorat pole a zasadit nové semínka. Příroda nás svými cykly učí moudrosti, kterou když žijeme ve svých Životech, pochopíme, že NENÍ ČEHO SE BÁT.

Naučíme se odevzdat se Životu a aktivně se podílet na tom, aby každá další sklizeň byla hojnější a radostnější. Soulad v našich nitrech se pak brzy manifestuje navenek. „JEN“ je potřeba překonat svůj strach přejít od starého k novému. A to se stane tak, že UDĚLÁME PRVNÍ KROK. A k tomu je toto období ideální. Je to období, které nás stejně jako symboly na Halloweenských maskách vedou k našim tématům až na kost. To proto, aby z našeho Života „osekaly“ témata, vzorce, způsoby myšlení a chování, které nám už neslouží, ale které nám brání v rozletu a v žití našich snů. Čím více se „této Smrti“ našeho starého já bráníme, tím bolavější proces to je. Hladký průchod tímto obdobím vám zaručí odevzdání se moudrosti vesmírného cyklu Života a Smrti, vesmírného cyklu znovuzrozování. 

Pokud tedy stojíte na Cestě svého Života a odhodláváte se k nějakému kroku, poproste v toto čarovné období své předky a průvodce, aby vám pomohli transformovat to, co už vám neslouží a aby se tím ve vašem Životě vytvořil prostor pro něco nového, krásnějšího a radostnějšího.

Já ten krok budu jako každý rok dělat s vámi. Jako každý rok, i letos uzavírám ve svém Životě etapy a oblasti, které čekaly na ten pravý čas pro své otevření, uzdravení a uzavření. Někdy je potřeba si na ten pravý čas počkat klidně i pár týdnů, měsíců, nebo let, protože věci se vždy dějí v pravý čas. V ten čas, který je potřeba pro každého z nás a kdy jsme opravdu připraveni ten krok udělat. Kdy jsme připraveni odložit nepotřebné, přežité a omezující. Kdy je čas uzavřít neuzavřené a očistit se od minulosti, abychom vytvořili novou živnou půdu pro nová semínka. A teď je vhodná chvíle na ono vnitřní usebrání, hledání, rozjímání.

Je jedno, kolik času vám samotné vykročení zabere času. Důležité je, jestli se rozhodnete vykročit kupředu, nebo zůstanete stát na místě. Navzdory tomu, jak bolavý krok to někdy je, je potřeba ho učinit. Dokud neodejde staré, nebude zde prostor pro nové. Smrt je nový začátek. A Morana vládnoucí tomuto období je toho důkazem. Žít své sny můžeme totiž všichni. Pokud změníme to, co nám brání v jejich dosažení, pak nám nic nebude stát v Cestě. A přiznejme si, že úplně stačí začít u sebe. A to ve všem. :)

Buďte s Láskou a v Lásce a využijte tento transformační čas k tomu, abyste nechali odejít to, co už vám neslouží. A využijte k tomu třeba mou novou Meditaci vhledu. :)

Zdravím vás z keltských lesů.
*Lenka

Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek  www.myjsmeTVURCI.cz. :)

Obrázek zdroj Internet.

Pokud byste chtěli odříkat nějakou báseň, modlitbu k dnešnímu dni, zde je jedna od Scotta Cunninghama. :)

Dnes se otevírají brány zemí slunce,
pro toho, kdo je drahý našim srdcím.
Bůh slunce chřadne,
jeho pouť jej dovede do země mládí,
Aby z ní znovu vzešel.

Touto cestou kráčíme všichni,
Smrt není ani nepřítelem,
jehož třeba porazit,
ani přítelem, jehož příchod vítáme

Je jen další, nezbytnou součástí vývoje,
jako když slunce vychází,
jako když měsíc zapadá.

Není ničím více,
není ničím méně
tak pijme pohár života až do dna,
bez bázně a beze strachu.