Emocionální (c)hlad

Dnešní téma je něčím, co se týká většiny z nás. Tím dnešním tématem je POTŘEBA LÁSKY, JEJÍ NEDOSTATEK A MOŽNÉ NÁSLEDKY.

Láska. Tolikrát opěvovaná, tolikrát zatracovaná.
Každý z nás ji zná a každý z nás ji potřebuje.
A většina z nás zná i její odvrácenou tvář: bolest a trápení z toho,
když ji nemáme tolik, kolik bychom potřebovali.

Láska není jen naší emocí, je naší základní potřebou, motorem, který nás žene kupředu. Každý z nás je unikátní a jedinečný. Co nás ale všechny spojuje, je odvaha ŽÍT A TOUHA BÝT MILOVANÝ A MILOVAT. Svou odvahu a touhu žít jsme dokázali už tím, že jsme se narodili do tohoto světa, do této existence. Svou touhu být milovaný a milovat jsme si přinesli do svého Života jako malé děti. Potřeba být milovaný, milovaná je podle mě spolu s bezpečím tou první potřebou, kterou jako děti očekáváme, že bude naplněna. Toužíme se zrodit do bezpečné náruče milované maminky, která nás přivine k sobě a přivítá nás v tomto neznámém světě.

Jako malé děti se musíme během pár hodin po narození vypořádat s takovými změnami, které se podobají výstupu na Mount Everest. A to teď hned, bez tréninku. Během těchto prvních chvil se potřebujeme cítit v bezpečí. Je to naše danost: po milióny let evoluce jsme věděli, že pokud nebudeme po porodu a nejen po něm u své maminky, rovná se to smrti.

Dnešní doba pokročila směrem k technice v touze nás ochránit před fyzickými nebezpečími a komplikacemi, ale zapomněla přitom na naše srdce a Duše. Takže sice přežije po porodu více dětí, než tomu bylo kdysi, ale děje se tak na úkor toho, co je pro náš vnitřní svět nejpodstatnější.  Poslední generace dětí je generací separace. Separace od maminek, Lásky, výživy, citů a pocitů a bytí.

Každé dítě má potřebu být milováno. Každé dítě má potřebu být bezpodmínečně přijato. Je to naše první očekávání vůči tomuto světu, protože si v sobě neseme, že toto je to nejdůležitější pro naše přežití.

Představte si… jste ještě malí, jste ještě v bříšku… a najednou to přijde. Velký okamžik zrození. Víte, že je to tady a že se věci daly do pohybu. Zažíváte obavy, možná strach a na druhou stranu se těšíte, že už  brzy budete u maminky. Tolik se na ni těšíte, jste zvědaví a myslíte jen na to, až vás přivine k sobě po té dlouhé Cestě a jak vám s ní bude krásně. 

Je to tady. Váš okamžik zrození. TA velká chvíle.

Maminko… KDE JE MAMINKA??? Není tady. Necítíte její vůni! Co se stalo? Chce se vám křičet… a tak křičíte. Sahají na vás studené divné ruce a divné věci, oči přivíráte před děsivým světlem a zvukem. Maminko… kde jsi, moje maminko? Co se stalo?? Všechny buňky ve vašem Těle mají v genech zakódováno, že se mají zrodit do teplé náruče maminky, která vám má pomoci vyrovnat se se změnou vnějšího prostředí. Všechno ve vašem malém Tělíčku se vyrovnává se změnou vnějšího prostředí… tlaku, světla, zvuků, dýchání…

Místo toho, aby se vaše Tělíčko soustředilo na pozvolné přivykání novému prostředí, stává se palčivější bolestí ten narůstající pocit strachu a bezmoci uvnitř vás. Narůstá ve vás stres a strach z toho, co se stalo. Vaše buňky a geny si nesou informaci o tom, co přichází po tom, když tam není maminka… Bojíte se. Nic není tak, jak jste potřebovali, jak jste věřili a právem očekávali. Něco je jinak, něco je špatně… Místo Lásky je tam bezmoc, bolest, strach, ohrožení. Maminko…  

Pokud patříte stejně jako já mezi ty z nás, kteří se narodili v porodnici cizím rukou, jejichž prioritou bylo vážení a měření v tak posvátných chvílích jako je ZROZENÍ NOVÉHO ŽIVOTA, je velmi pravděpodobné, že jste si i dál ve svém Životě zažili nedostatek Lásky, pozornosti a péče. Je pravděpodobné, že víte, jaké to je cítit se opuštěný, cítit se sám, nebo jako oběť vnějších okolností.

Posvátné chvíle zrození jsou velmi silnými událostmi našeho Života. A stejně tak i chvíle z našich raných dětských let. To, že si je nepamatujeme, neznamená, že neexistují nebo že jsou bezvýznamné. Častokrát jsou naopak právě těmi nejdůležitějšími momenty, které nás ovlivňují. A těmi momenty, v nichž se rozhodujeme, zda budeme svůj Život prožívat jako Oběť, nebo jako TVŮRCE. Náš limbický systém, který řídí mnoho funkcí jako např. emoce, chování, dlouhodobou paměť a mnoho ostatního, je v tuto chvíli velmi aktivní, protože myšlení, jak ho známe dnes, se bude v našich hlavách teprve rozvíjet. Je to on, který si formou limbických otisků ukládá vše, co v těchto raných fázích svého Života prožijeme. A je to on, který si umí vzpomenout, když přijde čas se rozpomenout  a změnit to, co jsme si jako malí uložili jako svůj vlastní obraz pravdy a našeho světa.

Všichni potřebujeme, abychom byli milováni a přijati. Ti z nás, kterým se po zrození a během svých především dětských let nedostalo dostatek pozornosti, péče a bezpodmínečné Lásky, mohou trpět v pozdějších letech „hladovým srdcem“. Děti, které dostaly dostatek Lásky v dětství, budou Lásku prožívat šťastně a radostně i v dospělosti. Děti, které trpěly hladem po Lásce, si ho s sebou ponesou do té doby, než najdou způsob, jak tento hlad utišit. Tento hlad se stane jejich motorem, který bude volat naplnění. Bude tou dírou uvnitř nás, která bude jako bezedná studna, dokud nepochopíme, proč tomu tak je a CO S NÍ MÁME DĚLAT.

„Ve světe je větší hlad po Lásce a ocenění,než po chlebu.“
Matka Tereza

Pokud tento hlad nenaplní Láska, může se stát, že se ho bude snažit člověk přehlušit něčím jiným… Když někdo hladoví po Lásce, aniž je jeho hlad dostatečně ukojen, poklesne tato touha na tělesnou úroveň a projeví se třeba jídlem, přehnanou prací, závislostí na drogách, automatech, cigaretách, nakupování… Variant je mnoho. Pořád to ale bude jen hlad, který maskuje onu prvotní potřebu LÁSKY A BEZPODMÍNEČNÉHO PŘIJETÍ.

Jednou z variant je zoufalý emoční hlad, který se projeví v každé činnosti takového člověka nějakou formou závislosti, urputnosti a touhy zaplnit toto prázdné místo. Dokud tuto potřebu člověk nezaplní Láskou, bude snažit o to, aby tuto díru zaplnilo cokoliv jiného (to je podstata a princip dnešního konzumního světa). Takovýto člověk je tím typem jedince, který se ve svých raných chvílích rozhodl, že bude o Lásku bojovat, že to nevzdá a že ji najde. Než najde, co najít má, může se snažit, aby tuto díru zaplnilo cokoliv jiného… pochvala od rodičů, pozornost od partnera, uznání v práci, jakákoliv výhra, jakékoliv fyzické uspokojení jako  třeba jídlo, sex, drogy, alkohol, nebo i takové věci jako uklízení, dělání či nedělání něčeho. Je jedno, co to bude. Pokud to nebude (sebe)LÁSKA, bude jen jedna z dalších věcí, které nám budou pomáhat překlenout „TEN“ pocit prázdnoty, opuštěnosti, sklíčenosti, lítosti, zuřivosti, bezmoci … a bůh ví, čeho všeho ještě. Všechny náplasti budou dočasné.

Na druhé straně bude typ člověka, kterého tato bolest vnitřně tak rozervala, že ho tato bezmoc v zoufalé touze přežít dovedla k zdánlivé rezignaci a potlačení (nejen) těchto pocitů a prožitků. V zoufalé touze ukončit toto trápení a bezmoc se tento typ člověka rozhodl, že už mu nikdo nikdy neublíží a že už nikdy nezažije takovou bolest, jako v daný okamžik. Pud sebezáchovy zapůsobí a vytvoří na základě této bolesti myšlenkový vzorec, který bude uplatňovat v budoucnu při jakékoliv příležitosti, kdy se vnější okolnosti budou byť jen zdánlivě podobat tomuto ohrožujícímu prožitku. A vždy způsobí to samé, co tehdy: člověk potlačí své city zas a znovu, aby přežil. Navenek bude působit jako bezcitný, chladný, nelidský, ne-empatický, odměřený či násilný a mnoho lidí se pak nechá odradit touto suverénní CHLADNOU / DRSNOU ČI ZLOU maskou. Ale pod touto maskou zdánlivého chladu a necitlivosti tluče stejné srdce, jako v každém z nás. Stejné srdce, které má stejné potřeby Lásky, něhy, vlídného slova a přijetí. Pamatujte si, že ti, kteří nejvíce kopou okolo sebe jsou ti, kteří nejvíce touží po Lásce a něžném objetí.

„Příroda nedělá chyby.
Správný a špatný jsou lidské kategorie.
Přírodní proces je právě to, co je, a nic více – není to nesmysl a není to nerozumné.
Fakt je ten, že my nerozumíme.“
C. G. Jung

Všechny věci v našich Životech se dějí z nějakého důvodu. To, že jim v tuto chvíli nerozumíme, neznamená, že dál nepracují v naše nejvyšší dobro, jakkoliv absurdně se to v danou chvíli zdá. Všechno má svůj smysl, nic se neděje náhodou. Naše životní bolesti, trápení, traumata a prohry jsou našimi příležitostmi k růstu. Ano, kéž by to tolik nebolelo. Ale bolí to jen do té chvíle, dokud se nenaučíme se na věci dívat s nadhledem v čisté přítomnosti.

Jak ten nadhled získat? Možná vás moje odpověď nepotěší… prostě to chce především čas. :) Prosté bytí tady a teď je krásné a je tím klíčem, který odemyká bytí v radosti a Lásce. Cesta k němu vede skrze uzdravení svých dávných bolestí a traumat, jedno po jednom tak dlouho do té doby, než jsme spokojeni a nasyceni. Najít odvahu pohlédnout svým strachům tváří v tvář chce čas. A také mnoho sil. Je to bolestný proces, ale o to víc očistný. A to, co přichází po tomto očistci VŽDY PŘEDČÍ CENU, KTEROU MUSÍME V DANOU CHVÍLI ZAPLATIT. Odvahu pohlédnout svým strachům do očí může najít každý z nás. Chce to se rozhodnout a nebát se další prohry, dalšího zranění, dalšího ublížení. CO VYSÍLÁME, TO PŘITAHUJEME. Nějaký čas trvá, než změníme své dlouholeté obavy, negativní očekávání, předsudky a obavy. Uzdravení každé jednotlivé naší zraněné části chce čas a prostor, kde se nevyplatí spěchat, ale kde je potřeba nechat věci plynout. Ve svém Životě jsem zažila děsivé věci a mé city tenkrát zamrzly jako led. To vše proto, abych necítila tu hroznou bolest ve chvílích, kdy jsem bojovala o Život. Dlouhá léta mi trvalo, než jsem pochopila, že ohrožení už pominulo, ale mé obranné mechanismy dál pracují v takovém rytmu a průběhu, jaký si osvojily, když jsem byla malá. Pochopení byla jedna věc. Druhým úkolem bylo tyto staré a nevyhovující struktury změnit a nahradit novými. Bála jsem se otevřít se, vždyť co kdyby mě zase někdo zranil?? Jiná Cesta ven, než skrze otevření se navzdory tomu všemu strachu, ale není. Strach lze překonat jedině tak, že se mu postavíme čelem. Že to zkusíme risknout. A že ho překonáme.

Pokud vám někdy někdo ublížil, pokud vás někdy někdo zradil, opustil, trápil… Nechte svou bolest a bezmoc minulosti. Najděte v sobě tu sílu a víru věřit tomu, že když se otevřete, že můžete zase nechat plynout volně své city a nebát se následků. Pokud vám někdo ublížil, věřte, že jen nejspíš nevěděl, jak porazit své vlastní démony. Věřte, že to, jak se k vám někdo zachoval nejspíš vůbec nesouviselo s vámi, ale s tím daným člověkem a jeho vlastním strachem. Nenechte se už svazovat dál tímto strachem. Neposílejte ho dál, ale udělejte krok směrem k Lásce. Otevřete svá srdce a nebojte se milovat, dát najevo své city a svou Lásku. A dopřejte ji i sobě, protože na vás záleží až v první řadě. Protože jste důležití, jste hodní Lásky a štěstí bez ohledu na to, co si právě teď o sobě myslíte. Zasloužíte si to nejlepší. Zasloužíte si Lásku. Ale nejprve ji potřebujete dát sami sobě. Obzvlášť jste-li Žena, staňte se Láskou a ukažte ostatním Cestu „DOMŮ“. Protože když najdete Lásku sami v sobě, stane se celý svět vaším Domovem a Láska prostoupí každičkou část vašeho Bytí.

3 STUPNĚ LÁSKY:

• TOUŽÍME PO LÁSCE: přejeme a vyžadujeme od okolního světa a od našich blízkých, především od našich partnerů, aby nám zaplnili tento hlad. Ale to není možné, protože ten hlad nezpůsobili oni, ale my a naši rodiče.
•  
• VÍME, ŽE SI POTŘEBUJEME LÁSKU DÁT NEJPRVE SAMI: v této fázi jsme už pochopili, že jsme Tvůrcem našeho vlastního Života a že je škoda plakat na rozlitým mlékem, protože to se stalo dávnou minulostí. V této fázi už víme, že pokud si Lásku nedáme my sami, pokud my sami nebudeme sebe považovat za dost dobré a za dost hodné Lásky, pak nám ji nedokáže dát nikdo. A tak pracujeme na tom, abychom se naučili sami sebe milovat.
•  
• JSME LÁSKOU A CÍTÍME POTŘEBU JI ROZDÁVAT KOLEM SEBE: jakmile se poprvé pochválíme, oceníme, splyneme sami se sebou, pak ucítíme silný příliv Lásky nejen k sobě, ale i ke svému okolí. Najednou budeme moci dát někomu okolo sebe Lásku, aniž bychom ji vyžadovali zpět. A zjistíme, že toto dávání má neskutečnou sílu, moc a je krásu a budeme chtít dávat více a více, protože budeme sami sebou. A navíc s Láskou.
•  

 „Kdo se dívá ven, ten sní;
kdo se dívá dovnitř,  ten se probouzí.“
C. G. Jung

Buďte s Láskou a v Lásce. Protože vy jste LÁSKA. Jste TVŮRCI VLASTNÍCH ŽIVOTŮ. Nic se neděje náhodou. VŠECHNO SE VŠÍM SOUVISÍ.
S Láskou Leni

Více o vztazích z pohledu Human design se dozvíte zde ve videu „Láska podle designu“.

Pro více inspirace navštivte mé stránky na Facebooku ***My jsme TVŮRCI***, nebo si nechte zasílat novinky z mých stránek  www.myjsmeTVURCI.cz. :)

A k tomu si můžete pustit toto úžasné video Moojiho. <3