Jako malá jsem byla dlouhá léta zneužívaná a později i znásilněná... jestli jsem něco nesnášela, bylo to moje Tělo, které mohlo za všechno utrpení, které jsem prožila...

Když jsem dospívala, nepovažovala jsem se za krásnou a přitažlivou ani co by se za nehet vešlo... mé Tělo se mi zdálo ošklivé, neforemné, spíš klučičí než holčičí a břicho a oči a zadek byly asi nejvíc nenáviděné (jo, fakt nenáviděné) místa mého Těla.

V raném věku jsem se zranila u gymnastiky a to byl pro mě konec, protože jsem brzy začala pomáhat a pracovat, takže mé Tělo znalo jen práci a ne zábavu.

Alergií jsem měla tolik, že už si dnes asi ani na všechny nevzpomenu. A nejtěžší byla alergie na česnek, díky které jsem padala do kómatu několik let, než jsem přišla na to, že to mám z česneku a ten mám proto, že byl spojený s mým zneužíváním.

Astma jsem měla tak silné, že bez dýchače jsem ani nevýchazela. O bolestech žaludku a kolapsech z nezjistitelných příčin ani nemluvím. Natož o nějaké anémii a dalších banalitách.

Záhy po pubertě jsem nasadila brýle a mžourala do dálky jak slepýš.

Abych to vše korunovala zlomenou páteří, kterou když mi doktoři opravovali, tak nade mnou pronesli, ať na běh zapomenu, že budu ráda, že chodím a na vlastní děti a hlavně přirozený porod ať zapomenu...

Mé Tělo poznalo boj inzulinem, menopauzu i vlivy stárnutí i ztrátu skoro poloviny vlasů, vnitřního kolapsu a další šílenosti.

Ale po tom všem si tady před vás můžu stoupnout bez brýlí, bez alergií, bez inzulínových injekcí s funkčním cyklem, s jakž takž vlasy poté, co jsem zaběhla sice pár, ale zaběhla pár kilometrů v Těle, které přirozeně otěhotnělo i porodilo a které je mým parťákem a chrámem mé Duše i přes to, že moje přísná mysl touží po jiných křivkách a tomhle či onom...

Svého Těla si vážím natolik, že jsem mu za posledních 2,5 let odebrala 9 kg tuku, přidala kus svalů a hlavně ho omladila z neskutečných 54,2 let na 36,5 let... To je 17,7 let Života navíc...

Tolik už mi bylo fakt dávno, ale můj metabolismus se rozjel tak, že mám zase někdy pocit, že zase zvládnu cokoliv, ale už s moudrostí někoho, kdo se učí znát své meze a poznal to, co je na našem Těle skutečně důležité a hlavně... někoho, kdo o kus více chápe, jak moc by naše Těla měly být chrámem naší Duše, které bychom měli v souladu se svým designem ctít. <3

Celá změna začíná v Tobě a v té pravé motivaci, proč tohle všechno chceš podstoupit... jestli chceš tak moc ŽÍT, ŽE ODMÍTNEŠ JEN PŘEŽÍVAT.